Fotokronika – ZŠ Sedmikráska, o. p. s., Rožnov pod Radhoštěm

Fotokronika

Exkurze Praha, Terezín, Lidice, Český kras

7. – 10. dubna 2010

Tentokrát na exkurzi vyrazil celý druhý stupeň. Ve středu jsme navštívili naučný program v Planetáriu a u Trojského kanálu se podívali, jak má vypadat správný sjezd divoké vody. Nechyběla ani kulturní vsuvka v podobě návštěvy muzea současného umění DOX, kde jsme se mohli nejen snažit chápat dnešní umění, ale i si zahrát obří šachy.
Ve čtvrtek jsme se rozdělili na dvě skupiny. Šesťáci a sedmáci prozkoumávali bývalý vápencový lom "Velká Amerika" a prošli se v CHKO Český kras. Cestou jsme minuli Karlštejn.
Pátek patřil prohlídce centra Prahy a zhlédli jsme interaktivní výstavu o planetě Zemi v Národním muzeu. Osmáci a deváťáci v rámci projektu Jiné kultury navštívili ve čtvrtek Terezín, kde bylo za 2. světové války židovské ghetto, a v pátek pražské Židovské město, kde jsme za pomocí neúnavné paní průvodkyně pochytili mnoho o kultuře židů. Multikulturní ráz exkurze podtrhl i společný oběd v restauraci Góvinda, kde se vaří indická, čistě vegeteriánská jídla. Odlehčením byla společná návštěva 3D představení o pravěkých ještěrech v kině Imax.

Židovský hřbitov

V sobotu jsme všichni navštívili obec Lidice, kde jsme se prošli po areálu nacisty vypálené vesnice a v muzeu jsme se snažili pochopit, proč k takové hrůze došlo. Pak jsme už zamířili domů. Exkurze byla náročná, nicméně zajímavá i poučná.

Trojská galerie a kavárna

Relax v parku

Jak to vypadá když se to umí…

Kolem Karlštejna do Ameriky

Lom Mexiko

Odpočinek

Velká Amerika – bývalý vápencový lom

6. třída a Amerika

7. třída a Amerika

Velká Amerika – jezero

Který je svatý?

Socha z klíčů – revoluce

Prašná brána

Pohled na Hradčany přes Vltavu

Národní divadlo z rohu

Terezín – cesta k pevnosti

Terezín – malá pevnost

Průvodkyně

V pevnosti

Terezínský památník – informace

Terezínský památník

Památník Terezín

Oběd v Góvindě

Židovský hřbitov…

Lidice – památník

Památník obětem Lidic

Lidické děti

Lidická galerie

Co na to žáci?

CESTA (koláž textů 6. třídy)

Ráno po sedmé hodině jsme celý druhý stupeň jeli do Prahy. Cesta byla velmi (no, docela) dobrá, až na to, že sedmáci byli trochu hlučnější. Pouštěli nám film Čokoláda a dvakrát jsme zastavili na benzínce na WC.
Cesta uběhla vcelku rychle.

(Míša Marčíková)

Hned ve středu ráno jsme vyrazili autobusem do Prahy. Cesta byla dlouhá a nic moc se při ní nedělo, asi proto ubíhala tak pomalu.

(Kryštof Coufal)

7. – 10. 4. 2010 se vydal celý druhý stupeň do Prahy. Cesta autobusem byla poměrně klidná, až na to, že jsem seděla vedle Pavla a za mnou byl Patrik, který mě pořád otravoval, protože chtěl sedět vedle Pavla, ale já jsem chtěla sedět u holek a Matyáš si ke mně nechtěl přisednout.

(Monika Holá)

Je 7. 4. ráno a my se nakládáme do autobusu. Když přijde Dora, sedneme si na místo a zjistíme, že Doře nejde zacvaknout stoleček. Cestou jsme se dívali na film Čokoláda. Vepředu jim vypínal obraz a vzadu zase nešla barevnost, měli jsme to černobílé.

(Terka Konířová)

Vyjeli jsme kolem sedmé hodiny a cesta uběhla celkem rychle.

(Matouš Mynář)

7. 4. byl sraz druhého stupně Základní školy Sedmikráska na autobusovém nádraží v Rožnově, protože jsme měli jet na čtyřdenní výlet do Prahy. Čekali jsme ještě na jednoho učitele, kterým byla paní učitelka Katka, která dávala svým pozdním příchodem dobrý vzor žákům. Tak jsme konečně mohli vyjet na cestu za dobrodružstvím do Prahy.

(Vojta Krajča)

SMÍTKO

Když jsme konečně dorazili do Prahy, šli jsme ze Stromovky do Tróje, z Tróje do Stomovky, ze Stromovky do Tróje a znovu zpátky do Stromovky. Tam mi spadlo do oka smítko a já jsem nemohla mrkat. To bylo strašné, protože jsme pak šli do planetária, kde se všem chtělo spát – někteří i usnuli – ale já jsem kvůli tomu smítku nemohla.
Následně všichni odešli na nějakou výstavu umění a taťka šel se mnou do autobusu a tu potvoru mi z oka vytáhl.

(Dorka Stiborová, 6. třída)

PLANETÁRIUM

První den jsme byli v planetáriu. Mohli jsme se podívat na Měsíc obíhající kolem Země, Zemi obíhající kolem Slunce. Dále na video rakety, jež letí na Mars a rozkládá se na sondu. Ta sonda odebírá vzorky. Celou cestu natáčí, i na Marsu. Potom vyšle zelený světelný paprsek na Zem. Byla tam taky obrazovka a na ní byli hvězdáři a vědci a dopodrobna vypsaný jejich životopis.
Šli jsme si odložit batohy a bundy do krabic a pak jsme šli do druhého patra. Exkurze začala. Dívali jsme se na kulatou oblohu nahoru, proletěli jsme se vesmírem, dozvěděli jsme se, že naše galaxie vypadá jako spirálovitý disk a že existují jiné galaxie, než je naše, třeba galaxie tvaru čtverce. Viděli jsme všechny planety naší Sluneční soustavy. Viděli jsme bílého, šedého, hnědého a červeného trpaslíka, kometu.
A spoustu dalších zajímavých věcí.

(Jakub Svačina, 8. třída)

DALŠÍ PROGRAM A UBYTOVÁNÍ

Z planetária jsme celí unavení (a to Dora ještě byla po "operaci", protože jí kamínek spadl do oka), šli na výstaviště nespočetno nějakých patentů a mezi ně patřila výstava šachů. Součástí byla i výstava Urvi malík.

(Matouš Mynář, 6. třída)

Na jedné výstavě byly: šachové figurky a šachové hrací plochy, fotky z New Yorku, STB, mapa zemí a fotky bezdomovců. Pak jsme se jeli ubytovat do školy v Kunraticích, kde jsme spali.

(Vojta Krajča, 6. třída)

Holky spaly ve "cvičném bytě" a kluci vedle ve třídě. Ti si ale každé ráno museli přemístit své věci k nám, protože se v jejich noclehárně vyučovalo. Ve vedlejší, křesťanské škole jsme se stravovali. Byly nám nabídnuty snídaně a večeře, což nám přišlo vhod.
Večer jsme hráli "Vole, lehni!" a povídali si.

(Monika Holá, 6. třída)

SEDMÁCKÝ NOCLEH

Po skončení projekce v planetáriu jsme si my, sedmáci, dali venku na lavičkách malou přestávku na svačinu. Když jsme dosvačili, šli jsme si k autobusu vyzvednout batohy a poté jsme se plahočili na metro.
Asi tak za šest století přišla paní učitelka s jízdenkami, které se po rozdání s námi vezly po jezdících schodech k metru. Po nastoupení byly zjištěny nulové ztráty jak na osobách, tak na jejich majetku, a jelo se až do stanice Ládví.
Když jsme tam vystoupili, plahočili jsme se dál až k místu našeho noclehu. Z těžkého batohu mě bolely záda a hlavně ramena.
Vyzvednutí klíčů, potřebné instrukce, shození batohů v klubovně a podobně bylo otázkou asi čtvrt hodiny. Poté jsme si to už ulehčeně šlapali na hřiště poblíž. Natočili jsme na Lukášův foťák dvě videa – jednou jsme použili dřevěný vláček, podruhé pískoviště.
Po dostatečném vydovádění jsme ještě šli dál, a jelikož jsme jiné hřiště nenašli, vyflákali jsme se navzájem jalovcem, kterého byla u cesty celá hromada. Ještě teď mám červené nohy.
Došli jsme domů a začala večeře a příprava na spaní. Sprchu jsme vynechali, protože jsme byli docela unavení. V klubovně byly tři palandy. Na jedné spala paní učitelka, Anďa a Domča se vmáčkly na druhou. Třetí okupovala Elys. Původně měla spát na zemi vedle mě, ale sešlo z toho kvůli nedostatku místa. Chlapci mě samozřejmě museli kopat, protože jsem ležela kousek od jejich nohou. Z toho důvodu jsem se přesunula mezi Madlu a Ondru, který byl mimo mé podezření.
Holky ještě chvíli kecaly, ale pod hrozbou, že půjde jedna z nich spát do místnosti, která měla na dveřích nápis "ZAMOŘENO", nakonec zmlkly. Podle toho, co říkala paní učitelka, jsme všichni do půl hodiny chrápali.

(Anežka Kozlovská, 7. třída)

METRO

Jeden ze způsobů dopravy po Praze bylo metro. Pro někoho nic moc, ale pro mě to byl zážitek, protože jsem se pohyboval na vozíku, a v metru není jediného schodolezu ani výtahu, a místo toho jezdící schody. Takže co teď? Nakonec jsme to vymysleli tak, že se vozík nakloní na zadní a někdo ho drží, zepředu i zezadu.
To by bylo, ale jak vjet do metra? Všichni asi víte, že dveře metra se rychle zavírají a je tam plno.
Tak nezbývalo než přejet pár nohou.

(Martin Zubek, 8. třída)

VÝLET

Ráno 8. 4. jsme se probudili v 7.00 a v 7.30 jsme měli snídani. Rohlík, máslo, šunka a sýr. Hned ráno jsme my, šesťáci, šli na bus, ten ale z té zastávky, na které jsme byli, nejel. Museli jsme jít až na zastávku U Tří svatých. Odtamtud jsme jeli až k vlakovému nádraží, tam jsme nastoupili do vlaku, kde byli sedmáci, a jeli jsme společně až ke Karlštejnu.

(Terka Konířová, 6. třída)

Jeli jsme na Karlštejn. Sice jsme nešli do hradu, ale měli jsme malou chvíli na rozchod. Potom jsme se společně se sedmou třídou vydali pěšky do Českého krasu. Chodili jsme celý den a dívali se na přírodu a zatopené lomy.

(Monika Holá, 6. třída)

Šli jsme kolem Karlštejna a dál až k vápencovým dolům. Za Velkou Amerikou jsme se naobědvali a šli jsme dál k Mexiku a Malé Americe. Od dolů jsme šli asi tři kilometry k rozcestníku, tam jsme se rozdělili. My jsme šli dva a půl kilometru a sedmáci čtyři a půl kilometru.
Když jsme dorazili do vesnice, koupili jsme si nanuky a šli jsme k vodě. Paní učitelky si šly dát kafe. My jsme hráli "Co bys dělal, kdyby…".

(Terka Konířová, 6. třída)

Byly tam vápencové lomy, které byly velmi hluboko pod povrchem země. Nejvíc mě na nich zaujala malá jezírka, která ležela na spodu lomu.

(Matouš Mynář, 6. třída)

PÁTEK

Ráno jsme vstávali o malilinko později, protože jsme se chystali do 3D kina IMAX. V kině dávali dokument o dinosaurech. V některých chvílích se obraz přiblížil až příliš a bylo to nepříjemné, ale dalo se to vydržet.
Dokument se mi líbil, ale nejvíce mě udivovaly rozměry promítacího plátna – dvacet krát dvacet pět metrů. No co na to říct. Prostě – Praha!
Poté jsme se vydali na Staroměstské náměstí, procházeli jsme i kolem Národního divadla, přes Karlův most, na Václavské náměstí, až do Národního muzea na výstavu o planetě Zemi. Tam jsme se zdrželi celkem dlouho. Potom jsme měli na Václavském náměstí dvě hodiny rozchod. Podle mě to bylo zbytečně dlouho, protože jsme nevěděla, kam bych šla. Kopeček zmrzliny stál čtyřicet korun. Naštěstí jsme našli cukrárnu, kde měli kopeček za patnáct. Nějak jsme to přežili…

(Monika Holá, 6. třída)

OSOBNÍ VOLNO

Volno si v Praze užil každý, ale každý nějak jinak. Jak učitelé vyhlásili rozchod, tak jsme se všichni rozprchli po všech stranách. Holky do obchodů s oblečením a kluci, ti se šli většinou někam najíst.
Také učitelé si užili osobní volno, zašli si na kaffé, aby to s námi ještě vydrželi.
Osobní volno bylo prostě nejlepší!

(Victor Miguel Jbaili, 8. třída)

NÁVRAT

Poslední den jsme ráno jeli do Lidic. Tam jsme šli na výstavu o Druhé světové válce. Taky jsme viděli památník dětí, které v této válce umřely.
Když jsme jeli zpátky autobusem, pršelo. Už jsme byli skoro v Rožnově, když jsme si uvědomila, že to uběhlo hodně rychle, a Praha se mi zdála být jako jakékoliv jiné město. Vůbec mi nepřipadalo, že je to hlavní město ČR, a v tu chvíli mi nepřipadalo nějak zajímavé.

(Monika Holá, 6. třída)

Bylo toho hodně, co jsme prožili, ale to myslím není nutné psát, jenom asi to, že jsme všichni v pořádku dorazili autobusem na nádraží, kde nás vyzvedli rodiče či babičky a jeli jsme domů.

(Matouš Mynář, 6. třída)