22. září 2018
Vstávám dost pozdě, venku je šedo a ještě stále trochu poprchá. Nechávám se pohltit "lazy" ránem. Při dlouhém zívnutí můj pohled zaostří na hodinky. Za pět minut sraz! Nazouvám pohory, párkrát usrknu z vystydlé kávy a skáču na kolobku. Jediná šance, jak to ještě stihnout. Sama cesta probouzejícím se Rožnovem po propršené noci je úžasná. Dovoluji si trošku se nadechnout. Už z dálky vidím hlouček známých lidí postávajících u ZUŠky a vplouvám do poklidné a přátelské atmosféry rodící se akce. Můžeme vyrazit! Vše se náhle mění. Trénovaní borci se hned od počátku dostali do čela průvodu, který uzavírala skupinka maminek s dětmi. Uprostřed se utvořil shluk těch, co se přišli společně vesele vykecat. Všem se nám šlo náramně a nálada byla bezvadná. Někdo šel rychleji, někdo pomaleji, ale všichni se nakonec zastavili u společné polívky na Dílech. Po krátkém posezení se tu cesty nás všech rozdělily. Ti zdatní a ti, kterým do sobotního odpoledne zrovna nic nevlezlo, si poměřili síly a dali celých 25 kilometrů (nebo nám to aspoň tvrdili). Ostatní průběžně odpadali, jak potřebovali, a šli si prostě zase "po svejch". Naštěstí tímto celá akce nekončila a s naplněnými batůžky jsme se večer znovu potkali, tentokrát u ohně. Špekáčky, jabka a co kdo našel, se otáčí na klacku. Kečupu a hořčice je dost a začíná se stmívat. Oheň stejně jako celá atmosféra vesele plápolá. Vykládame, jíme, pijeme, koukáme do ohně a myslím, že do jednoho sdílíme radost, že nás všechny spojuje tak krásný projekt, jakým je Sedmikráska. Všem je nám jasné, že za tím, co Sedmikrásku dovedlo k dnešnímu dni a co ji bude tlačit dál, stojí kupa odhodlání, píle, času, nadšení a odvahy. A my Vám všem za ni ze srdce děkujeme! I přesto, že světlušky a děti ověšené čelovkami ještě neúnavně krouží tmou, nastal čas se pomalu loučit. Co bych dodala ještě na úplný konec? No přece: Sedmikrásko, VŠE NEJ!!! autorka z vesele vykecávající skupinky
© Sedmikráska [ skola@sedmikraska.cz, (+420) 57 57 53 923 ]