Kdyby nebyl mech, nebyla by sekvoj. Bylo to tak.
Když začínala růst první sekvoj, musel růst i mech.
Ale to nebylo jen tak, protože ten mech začal vyrážet na druhém konci
světa. Mech sekvoje nepotřebuje, neboť může růst v hlíně. V té sekvoji
se zabydlelo tisíc dvěstě padesát cizopasníků. Jak ta sekvoj rostla, tak
jí sílil hlas. Nejdřív slabý, ale potom ho už měla silný. Mech zaslechl
křik a tak se vypravil na cestu.
Té sekvoji velmi pomohl. Ptáte se jak? Prostě se zabydlel
na ní a ti cizopasníci měli smůlu, protože jim vadil smrad z mechu.
Od té doby se jim spolu žilo dobře.
Jednou se potkali na cestě čert s andělem a začali
se hádat, kdo je lepší. Tu anděl navrhl: "Čerte, co kdybychom soutěžili?"
Čert na to: "Dobře, ale stejně vyhraju!" Hned chtěli začít závodit,
jenže, ouha, v čem? Teď zase něco řekl čert (po dlouhém přemýšlení): "Tak
budem soutěžit v tom, kdo udělá lepší sochu, kdo namaluje hezčí obraz
a kdo vypěstuje lepší zvíře." Anděl se zarazil: "Jak vypěstuje
lepčí zvíře?" "No prostě, každý budeme mít dva roky na to, aby
zkřížil různá zvířata," vysvětlil čert. "Dobrá, můžeme se do
toho pustit." A závodili. První úkol byl velmi lehký, čert vysochal
sám sebe a anděl také sebe. Druhý úkol byl už těžší, sebe namalovat nedokázali
a tak namaloval anděl, jak si představuje peklo a čert, jak si představuje
nebe. Třetí úkol se zdál zpočátku nesplnitelný, přesto se ho rozhodli
podstoupit. Anděl si říkal: "Přece nezahanbím nebe?" Čert zase:
"Přece nezahanbím peklo?" A dali se do práce. Anděl si vzal
hrdličku a bílou kočku, čert havrana a černého koně. Když se za dva roky
sešli, panečku, to byla podívaná! Andělův výtvor byla kočka se zobákem
a křídly. A čert? Ani se neptejte! Havran měl kopyta a hřívu. "A
teď půjdeme za Luciferem!" Ale anděl odporoval: "Kdepak, půjdeme
za Bohem, ten je chytřejší než Lucifer."
Najednou se zablesklo, před nimi se objevil pan Rozum
a zeptal se: "Nepotřebujete moji pomoc?" Oba současně odpověděli:
"Ano!" A Rozum je začal soudit: "Čerte a anděli, na výhru
nemá právo nikdo z vás, poněvadž, jak je známo, čert se s andělem nesmí
hádat a tudíž je anděl vypovězen z nebe a čert z pekla. Od tohoto okamžiku
budete žít na zemi jako lidé."
Ale když byli potrestáni, hádali se dál a jestli neumřeli,
hádají se dodnes.
16. března proběhlo v galerii knihovny vyhlášení výsledků literární soutěže
O poklad strýca Juráša, tentokrát na téma "Slon a mravenec".
Zde několik
fotografií z akce.
I tentokrát jsme měli svá želízka v ohni. Kdo se tedy stal úspěšným autorem
a byl pasován na rytíře krásného slova?
Prázdniny neprázdniny, čtvrťáci a páťáci obdrželi pozvánku na netradiční
sáňkovačku.
Název spojuje dvě činnosti, o které po celé dopoledne šlo – dobrodružnou
honbu za pokladem vařeným vajíčkem a ježdění na igelitových
pytlích. Škoda skromné účasti. S průběhem vás blíže seznámí fotopříběh.
Silvestrovská sněhová nadílka umožnila třeťákům, čtvrťákům a páťákům
uskutečnit projekt s cílem prozkoumat vlastnosti sněhu a ledu. Po úvodním
"sympóziu" na koberci se děti rozdělily do 9 týmů a každá skupina
přichystala jeden pokus. Po realizaci pokusu tým zlikvidoval následky
(především vodu z rozpuštěného sněhu) a sepsal protokol.
Co jsme zjistili?
- posolený sníh taje rychleji, což je skutečnost známá ze silnic a chodníků,
tentokrát však ve zpomalení a přímém přenosu
- sníh, odhrnutý z parkoviště, je více znečistěný než neposkvrněný sníh
za školou (opět nic překvapivého – čistější sníh však taky příliš
čistý nebyl
- led plave na vodě a po vhození do teplejší vody studená voda z tajícího
ledu klesá ke dnu (pozorovali jsme na obarveném ledu)
- sníh obsahuje vzduch, upěchováním část vzduchu ze sněhu vytlačíme
- sněhová koule po zahřátí nad kahanem taje – čekali jsme, že odkapávající
voda ihned uhasí plamen – překvapilo nás, jak dlouho se voda shromažďuje
ve vzduchových kapilárách, než odteče
- teplý vzduch utíká z lahve nahoru a nafukuje balónek, zatímco studený
vzduch klesá dolů a balónek je zatahován do lahve (tento pokus sice nezkoumá
vlastnosti sněhu, ale použili jsme jej k ochlazování vzduchu v lahvi)
- sníh a led se solí vytvoří chladící směs, čehož jsme využili k přípravě
ovocné dřeně
Dva pokusy s ledem selhaly pro nedostatečně nízkou teplotu za oknem, ale
to už se někdy výzkumníkům stává. Projektové dopoledne bylo zakončeno
malováním na sníh.
>>>
Fotogalerie
Letos jsme se po několikaleté přestávce zúčastnili vánoční prohlídky
areálu Valašské dědiny.
Ve škole na někdejším fojtství jsme se na vlastní kůži přesvědčili (ne,
rákoska použita nebyla), jak se vyučovalo v dobách, kdy neexistovaly takové
dnešní samozřejmosti jako elektřina nebo sněžný pluh. V dalších chalupách
jsme byli svědky zdobení perníčků, pečení vánoček, spřádání vlny a tkaní
koberců, vyřezávání dřevěných figurek, práce kováře či výroby svíček.
Cestou jsme potkali Mikuláše s čertem, nakoukli do stáje s oslíkem, kravkou,
kozou a prasaty, zazpívali si koledy. Návštěva posledního domu byla zpříjemněna
pohoštěním.
>>>
Fotografie z návštěvy 3. – 5. třídy