Po dvou cestovatelských výpravách jsme se vydali do blízkých, přesto
pěkných, valašských kopců. Vyjeli jsme na Soláň a po turistických značkách
putovali směrem do Vigantic. Na hřebeni nás překvapily blesky a burácející
hromy. Bouřku jsme přečkali pod pláštěnkami skrčení v mlází. O to příjemněji
se nám šlapalo, když vysvitlo sluníčko a my jsme objevili fůry borůvek.
Ve Viganticích nás čekala tajná zpráva, poklad a koupaliště. Večer jsme
po opékačce ulehli pod stan i pod střechu. Druhý den jsme tvořili v keramické
dílně a autobusem dorazili na oběd do školní jídelny.
>>>
Několik fotek
(24. a 25. května)
Vypravili jsme se prozkoumat nejvýše položená místa na Moravě. Šlapali
jsme z Ostravice podél potoka Sepetný přes Butořanku vzhůru po červené.
Počasí nám přálo, i když to na vrcholu Lysé vypadalo pochmurně a byla
schovaná v mracích. Cestou zpátky jsme navštívili Ondrášovy díry. Slavný
zbojník tam prý ukrýval poklady. Přesvědčili jsme se, že opravdu dobře.
Večer jsme hráli schovku v lese a lebedili si u ohně. Nocovali jsme v
Ostravici u přátel. Brzy ráno jsme vyrazili autobusem na hrad Hukvaldy.
Na Hukvaldech i v oboře jsme strávili příjemný den. Stihli jsme i malé
muzeum cínu. Odpoledne jsme docestovali domů.
>>>
Fotografie
Naše výprava měla 14. a 15. května za cíl navštívit Hranicko a jeho zajímavosti.
Vlakem jsme docestovali do Lipníku nad Bečvou a pokračovali po svých na
hrad Helfštýn a dále stezkou Gabrielka lesem do Hranic na Moravě. Noc
jsme strávili v Domě dětí a mládeže v Hranicích. Trochu jsme vařili a
trochu hráli fotbal.
Ráno jsme pokračovali do lázní Teplice nad Bečvou. Ochutnali jsme minerální
prameny i lázeňské oplatky. Prohlédli jsme si Zbrašovské aragonitové jeskyně
a zamířili k okraji nejhlubšího místa střední Evropy – k Hranické
propasti. Cestu lesem nám zpříjemnily kvetoucí konvalinky.
>>>
Fotky z výpravy
Dostala se nám do rukou knížka Petra Síse Tibet – Tajemství červené
krabičky.
Potěšila nás zvláštními obrázky i zajímavým příběhem. Díky ní jsme s pomocí
knih a internetu "navštívili" Tibet, Himaláje, Yettiho, čarovné
jezero,…
Malovali jsme ryby s lidskými tvářemi, sněžné muže a psali o nich příběhy.
V geometrii jsme tvořili mandaly, v psaní se učili tibetské znaky a malovali
je na dřívka. Napsali jsme panu spisovateli. Kniha nás přenesla do zvláštního
světa, ve kterém se nám hodně líbilo. "Tatínkovy krabičky" se
pro nás stanou symbolem tajemství.
>>>
Fotogalerie
V únoru jsme absolvovali v rámci tělocviku dva malé "výběhy"
na běžkách. Vyzkoušeli jsme si první skluzy i pády a navázali s běžkami
snad trvalá přátelství.
Letošní zkušenosti nám pomůžou zvládnout příští zimu delší trasy.
>>>
Několik fotografií
Využili jsme dne otevřených dveří této školy a vydali se do Valašského
Meziříčí za sklem.
Obdivovali jsme žhavé pece plné tekutého skla, pozorovali jeho zpracování
a broušení. Zkoušeli jsme foukat a malovat baňky, procházeli různými ateliery.
A jak se nám to líbilo?
Odpověď od Patrika:
Ve sklárně se mi nejvíce líbilo, jak skláři foukali baňky. Taky se mi
líbilo, jak malovali na sklo a vyráběli postavy z keramiky.
Byl to perfektní zážitek.
>>>
Fotogalerie
V listopadu bývá pošmourno, nevlídno a tesklivo. Zkrátka dušičkový čas.
Nechali jsme se inspirovat starými lidovými tradicemi, pouštěli si hudbu,
četli o jedné staré tetce, která se prý setkala s nebožtíky a měla namále,
"vyvolávali dušičky" prostřednictvím barev a všelijaké chemie
a následně o nich psali příběhy. Tradiční povidlové pečivo jsme sice nepekli,
ale při troše fantazie ho slepované piškoty nahradily.
O pejskovi a kočičce
Byl jednou jeden pejsek. A ten musel být zavřený v kotku. Nastal požár.
Pejsek se nemohl dostat ven a vtom uviděl kočičku a začal na ni volat.
Haf! Aú! Haf! Aú! Kočička pochopila, že se asi nemůže dostat ven. A tak
mu běžela na pomoc. Otevřela kotek a uviděla, že pejsek trochu hoří. Zavolala:
převal se!!! Nakonec utekli do lesa a začali si hrát. (Vymyslel i
vyťukal do počítače Matěj Roháček)
>>>
Fotogalerie