Základní škola Sedmikráska, o. p. s., Rožnov pod Radhoštěm - Kronika

Kronika

Zimní škola v přírodě 20. - 25. 2. 2005

Tak, jako v minulých letech

jsme se vydali všichni - to znamená od 1. až do 9. ročníku na zimní školu v přírodě. Děti této oblíbené akci říkají jednoduše - LYŽÁK. Původní termín na začátku ledna jsme museli zrušit - neboť na trávě se jezdit nedá. Teda dá, ale ne na lyžích. Nový termín jsme zvolili SKVĚLE. Sněhu bylo opravdu dost:

Vlastně ho bylo víc, než by si řidiči ČSAD Vsetín přáli, tak jsme posledních 100 metrů šli pěšky. Všechno na ramena, na boby a pojďme.

Ubytováni jsme byli v Hotelu Miloňov ve Velkých Karlovicích. Přesto, že nás bylo více než 100 osůbek (85 dětí a 16 dospěláků), prostory tohoto hotelu nám velmi vyhovovaly. Je několik dobrých důvodů proč jsme celý týden v horách:

• jsme všichni spolu ráno, přes den i večer. Asi se dá říct, že je nám spolu dobře, velkým i malým
• moc se naučíme: na sjezdových lyžích, běžkách i snowbordovém prkně
• sport nebyl jedinou aktivitou, kterou jsme pěstovali. Společné večerní akce se docela povedly, zdá se

Hotel Miloňov

v údolí 3 kilometry od Velkých Karlovic

Komfort nadprůměrný, zázemí skvělé (velká herna - společenská místnost, stolní hry, prostorná jídelna) a obsluha tak jako minulý rok výborná.
Až to naše žáčky svádělo k vymýšlení. Trochu víc skromnosti by nám neškodilo. Hladem jsme rozhodně netrpěli:

Na sjezdových lyžích

Letošní rok jsme měli opravdu hodně milců sjezdových lyží: asi 45 - 50 podle výdrže. I ty nejmladší jsme dostali po dvou dnech na svah. Byla to sice fuška, ale výsledek stál opět za to. Pokroky mnoha dětí byly obrovské. Vzniklo 6 družstev, které vedli: Jarda Polášek, Mirka Pavelková, Veronika Dorůžková, Radka Kulišťáková, Iva Procházková, Robert Koníř, Jitka Skotnicová i Pavel Sumec.

Středisko u Bambuchů je pro výuku lyžování výborné. Přiměřený svah i rovinka - vlek Poma a pro zkušené lyžaře a snowborďáky pořádný svah dlouhý 800 metrů. Neptejte se po kvalitě obsluhy, ta byla příšerná a vlastně se jednalo o jediný zádrhel celé týdenní akce.

Na běžkách

Běžkaři využili nejen strojové stopy v údolí V. Karlovic, ale zvládli i pořádnou hřebenovou tůru. Třeštík - Soláň, to nezní špatně, když je krásné počasí. Běžky vedli: Pavel Sedlák, Hanka Tichá, Iva Procházková, Jirka Krajča.

Snowboard

Každým rokem přibývá zájemců o výuku snowboardingu. Je to opravdu IN. Naše škola patří k těm, které dokáží výuku zajistit. Instruktorem byl tentokrát Pavel Sumec.Tak tedy vzhůru na prkno!

Prkno je natolik fascinující, že se i další pedagogové odhodlali k jejímu osedlání. Robert, Mirka, Jarda, Jitka .... Nejen děti láká všechno nové.

Odpolední program

Celý pobyt byl našlapán akcemi, které stojí za připomenutí.
Každý večer se dělo něco jiného:

V pondělí večer

nám rádio nadobyčejných rozměrů prozradilo, že se na světě dějí opravdu záhadné věci. A některé jsme dokonce měli vysvětlit, nebo alespoň předvést ostatním. Vytvořili jsme skupiny, které spolupracovaly po celý týden.
Jaké záhady jsme řešili? Zeptejte se svých dětí, zábava to byla náramná.

Druhý večer

Opět ve znamecí spolupráce malých i velkých. Učitelé předvedli pyramidy z živých těl a mládež se nenechala taky zahanbit. I další akce se vedly v kolektivním duchu - pochod tankovým pásem (z krepového papíru, žádná válka nebyla - zatím), přenášení míče a další.
V černočerné tmě jsme se spolu vydali ruku v ruce, krok za krokem, do metrových závějí v lese. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaké je to bez některých smyslů, takže pochod lesem bez zraku? Zní to hrozně, ale zážitky byly skvělé a nikoho jsme v lese nezapomněli.
Uprostřed lesa, všichni společně okolo ohně, podáme si ruce, pošleme jiskřičku z dlaně do dlaně. Za krk nám padá sníh ze stromů a je nám spolu dobře.

Středa večer

se odehrál ve znamení filmových projekcí. Malé děti viděly klasické němé grotesky často poprvé v životě a byl to pro ně zážitek. Sice nám dalo práci vysvětlit, že dříve nebyly barevné filmy, ale proč se v nich nemluví?
Pro ty starší jsme připravili jinou lahůdku - "Vlčí bouda" s výborným Jiřím Macháčkem, muzikou Michaela Kocába, takové Chytilovské PSYCHO. I v době drsných titulů v televizi je tento český film opravdu účinný. Alespoň se mi to zdálo při pohledu na děvčata z devátého ročníku. Bylo úzko i některým pedagogům. Nebudeme jmenovat.

Čtvrtek

Po vydatném sportovním program a závodech ve sjezdovém lyžování nás čekal poslední společný večer. K poslechu i tanečkům nám hráli učitelé Sedmikrásky i školní kalpelka - "Repka". Ta v novém složení opět nezklamala. Celý večer se nesl v duchu 60. let i dětských písniček. Úbory? No přece pyjama a zase pyjama - vždyť to byl "Pyjamový bál"!
Pod slušivými nočními převlečky nám někteří předvedli velmi, ale velmi velmi free taneční kreace. Pro drsné hochy od osmé třídy výš bylo tím pravým zážitkem uspořádání přeborů ve skocích do sněhových závějí - styl volný, oděv pyjamový nebo skromnější. Myslím, že ani učitelé nebyli moc pozadu. Tento večer jsme se fakt dobře bavili.

S blížícím se koncem zimního pobytu

jsme stále častěji museli odpovídat na neodbytné otázky typu - a bitva bude?
Pro vysvětlení, poslední dopoledne je ve znamení:

• balení všech věcí (u 100 dětí je to docela dobrá bouře a těch ponožek, rukavic samotářek...).Ale postupem času se nám daří vše bravurně zvládat a proto zbývá čas i na to ostatní
• poslední společné setkání, vyhodnocení největších úspěchů jednotlivců, burza oblečení
• a nakonec přece TA BITVA.To tedy znamená, že si najdeme pěknou loučku, kde se malí mohou krásně klouzat a válet ve sněhu. Pro ty větší to znamená naprosto legální možnost, jak zúčtovat se svým oblíbeným učitelem nebo kamarádem. V praxi jde o skupinu divokých potyček, kdy se libovolná skupina snaží nakrmit vyhlédnutou oběť. Tedy, zatím jsme to vždy přežili ve zdraví (nepočítaje modřiny).

K poslednímu obědu se tedy ploužíme mokří, zadýchaní a ... spokojení.

>>> Kompletní fotogalerie

Vrať se na začátek stránky