Poslední den před podzimními prázdninami (25. 10. 2005) se sešli žáci, rodiče a přátelé Sedmikrásky na tradičním čtvrtletním setkání. Podzimní slavnost se konala v kině a hosty čekal tento program:
Po uvítání panem ředitelem nastoupili na pódium šesťáci a sehráli scénu
z dávného pravěku oživenou vymoženostmi 21. století. Na učinkujících bylo
vidět, že telefonování je jim přece jen bližší než rozdělávání ohně dřívky.
6. třídu vystřídali druháci a vystoupili s pásmem, vtipně ilustrujícím
známá přísloví.
Deváťáci navázali na loňskou jarní slavnost a po nervové soustavě nám
tentokrát velmi názorně přiblížili některé sloučeniny (většinou velmi
agresivní). Po louzích a kyselinách byl ten pravý čas na písničku. Společný
zpěv písně "Život je jen náhoda" s kytarou a kontrabasem potěšil.
Po těch nejstarších patřilo pódium nejmladším. Viděli jsme příběh jednoho
mraveniště, ve kterém všichni pilně pracují – všichni, až na jednoho.
Lenoch byl podle očekávání (za vydatné pomoci kamarádů) poučen a napraven.
Následující číslo probíhalo bez živých aktérů na jevišti. 5. třída pustila
svůj filmeček, nazvaný Kanál – sci-fi příběh o vzpouře strojů a
záhadných sil proti člověku. S hrdiny filmu to vypadalo hodně špatně,
zachránit je mohl jen zpěv písně Halí belí.
Aby se páťáci ukázali i naživo, spojili svě síly a textařské schopnosti
se čtvrťáky a zazpívali (zarapovali) svou verzi písně Auta od Svěráka
a Uhlíře.
4. třída představila krtčí rodinku, která provádí po neexistujícím bytě
manžele Králíkovy.
Program třeťáků měl několik částí: pozdravy lidí různých národností a
zájmů (např. Rus, judista apod.), vyprávění příběhů o setkávání (tento
bod programu vypravěči tiše odševelili a rozumět jim bylo, bohužel, snad
jen v první řadě) a ukázku vzniku a nástrojově bohaté provedení autorské
písničky Draci. Děti se pochlubily mj. tím, že chodily naslouchat za dveřmi
tříd.
7. třída se snažila přesvědčit ostatní o vhodnosti a významu třídění a
recyklace odpadu.
Závěr patřil 8. třídě. Osmáci si jednoho dne k večeru vyrazili na Radhošť a co tam zažili, to nám promítli. Nakonec se ukázalo, že to byl jen sen a děsivé (ale i krásné) vize zůstaly jen vizemi.
Po skončení aktivní části slavnosti a desetiminutové přestávce jsme se znovu zabořili do křesel kinosálu a nechali se bavit groteskními figurkami werichovského filmu Fimfárum. Když se v sále rozsvítilo, začínaly nám prázdniny.
>>> Kompletní fotogalerie ze slavnosti
Vrať se na začátek stránky